SCHWARZ Brumle laděná D model D21 č.12 Joy Harp special

Brumle je lidový hudební nástroj patřící do skupiny idiofonů.

Výraznost tónu nástroje je citlivě závislá na štěrbině mezi jeho jazýčkem a nožičkami. Má být co nejmenší. Dobrý nástroj zazní svým základním tónem i bez brnknutí při pouhém prosátí vzduchu štěrbinou, podobně jako jazýček harmonikového „hlasu“. Barvitost tónu je závislá na šířce jazýčku a na délce štěrbiny. Výšku základního tónu udává délka a hmotnost jazýčku, může však být měněna v širokém rozsahu závažíčkem na jeho konci. Tím může být i hluboce a barvitě znějící brumle malá. Jazýček dobrého nástroje musí být střihán podél válcovacích vláken planžety resp. páskové ocele válcované za studena. Brumle zní nejvýrazněji s hranatým rámečkem z nástrojové ocele (klínovice). Prut má být do tvaru rámečku ohýbán proti jeho hraně tak, aby vytvořil ostrou štěrbinu. Povrchová úprava nástroje nesmí být prováděna louhováním (přípravky typu brunigal a pod.).

Hráč drží brumli většinou v levé ruce a pevně ji tiskne proti pootevřeným rtům nebo až zubům – horní nožičku nástroje proti hornímu rtu (zubům) a dolní proti rtu (zubům) spodnímu. Ukazovákem pravé ruky se brnká na konec jazýčku volně kmitajícího uprostřed rámečku a mezi rty (zuby), čímž se vytváří charakteristický tón. Brnkání je možné oběma směry, zejména při rychlých změnách tónu a tempa hraní. Hra na rtech může být jen poněkud méně výrazná, než na zubech, je však jemnější a netrpí při tom zuby hráče. Profesionální hráč udrží nástroj mezi rty bez pomoci ruky, kterou pak má volnou. Ústní dutina funguje jako rezonátor i zesilovač - přemísťováním jazyku, tvarováním ústní dutiny a změnami intenzity dýchání se mění výška a síla tónu. Rytmickým prosáváním vzduchu štěrbinou při hraní se dosahuje efektu vlastního nepřízvučného a barvitého doprovodu, tak zvaného kontrování. Brumle se používá jako nástroje sólového a to až koncertního, nebo doprovodního.